Výjezd JPO-III Zásah Rynholec - 2. den (22.04.2025)

Den druhý Zásah Rynholec  - DEN úterý 22.04.2025:

První posádka nadále pracovala. Druhý den ráno byli naši převeleni na úsek 5, za úkol měli vytvořit v lese vedení od vysokotlakého čerpadla Somati, které díky svému výkonu (během chvilky naplní Tatru) umožnilo zčásti snížit množství cisteren. Vozidlo s tímto čerpadlem sice umí položit hadicové vedení samo, ale vedení rozpojit a přetáhnout na jiné místo přes různé překážky v členitém terénu – to se bez fyzické síly hasičů neobejde, vždyť samotná hadice má průměr 150 mm.  A bylo tady první střídání, první posádka zčásti odjela domů.

STŘÍDÁNÍ: Na místě v práci pokračoval Mára (u JPO-III 1 měsíc), nově nastoupili Pavel (u JPO-III 1,5 roku) a Kubajz (u JPO-III 2a¾ roku), jednotka setrvala na úseku 5, v lese. Hasiči pokračovali v plnění úkolu – bylo třeba dokončit položení nového vedení přírodním terénem o délce 120m v „plné polní“. Později se střídali při hlídání množství vody v nádrži, práce byla fyzicky náročná. Tatra tlačila vodu, Kubajz pracoval jako strojník, Pavel s Márou byli posléze přidělení na proudy, mohli být bez dýcháků, protože vítr celý den i navečer foukal na druhou stranu kouř, ale i zápach z hořících petlahví. Vodu (která je na stříkání fyzicky náročnější než pěna) bylo třeba v členitém terénu lesa stříkat 5 metrů do kopce, byla to těžká práce. Úkolem bylo chladit z lesa hořící hromadu, tak aby nezačal hořet les. Mára, který celou předchozí noc nespal, jako pozitivní vnímal, že se začal učit rozkládat si síly. Kubajz konstatoval, že takový rozsah požáru ještě nezažil (v úterý byl ještě požár ve IV. stupni, až navečer se podařilo sílu ohně mírně ztlumit), v Hřensku se účastnil až namáhavých prací při likvidaci škod. Vnímal maximální solidaritu napříč jednotkami. Být hasič, podle něj, znamená mmj. bez diskuse reagovat na pokyn velitele zásahu, potažmo velitele úseku, „nehrát sólo“, ale spolupracovat a vzájemně se chránit, v té souvislosti oceňoval Máru a Pavla, že se za pochodu učili a pracovali, co se do nich vešlo. Pavel, který absolvoval pár dní před zásahem kurzy NDT-16 a S-40, se na požářiště dostal jen krátce před střídáním, a to co viděl, mu přišlo monstrózní – fotky nabídnou představu, ale skutečnost představu zkázy předčí.

Naši hasiči, a nejen oni, se shodli, že mezi dobrá rozhodnutí velení, která pozitivně zvrátila vývoj událostí, patřilo mmj. rozhodnutí namáčet hořící plasty do přistavených kontejnerů a zchlazené je přesouvat na jiné místo. Pak také rozhodnutí usměrnit vodu, která byla používána k hašení - ve chvíli, kdy se přestala žárem odpařovat, začala se v úterý odpoledne objevovat u stále vodou intenzivně prolévané hromady a stékat směrem ke svažitému terénu lesa – byly vybagrovány odvodné kanály a voda se tak začala kontrolovaně vracet do lomu, kde byla jako zábrana průniku hasební vody vybagrována retenční nádrž s aktivním uhlím a geotextilií. Vodu tak bylo možné po pročištění opakovaně využít k zásahu. Dalším pozitivem bylo flexibilní rozhodnutí velitele zásahu posílit zásobování ve chvíli, kdy v jeden moment došla voda, a to, co se hasilo dvě hodiny, se opět rozhořelo tak, že voda ani nedolétla na plamen, protože se cestou vypařila. Ihned byl zajištěn přesun cisteren z jiného úseku. Úkol dne byl dosažen – les byl uchráněn.