Výjezd JPO-III Zásah Rynholec - 1. den (21.04.2025)

Den prvý Zásah Rynholec  - NOC z pondělí  21.04.2025 na úterý 22.04.2025:

V Rynholci začala odpoledne hořet skládka. JPO-III Plchov bylo KOPIS vysláno k zásahu v 21:33, do 6 minut byli všichni u Tatry. K zásahu vyrazili Honza (u JPO-III 8 let), Jirka (u JPO-III 7 let), Tom (u JPO-III 21 let) a Mára (u JPO-III 1 měsíc). Dým byl vidět už cestou, oheň byl viditelný 3 km z dálky. Žár bylo možné vnímat už ve vzdálenosti 100m od požářiště. Na místo přijížděly neustále další jednotky HZS, i SDH jak ze Středočeského a Plzeňského kraje, tak i z Prahy (v průběhu 5 dní zásahu na místo dorazilo přes 100 vozidel z více než 60 jednotek). Zapojeny byly všechny složky IZS. I zkušené hasiče z naší jednotky, Honzu a Jirku, kteří jsou zvyklí jezdit pravidelně k zásahům, překvapila rozloha požářiště cca 200m², síla i intenzita nejvyššího IV. stupně požáru, kouř a všudypřítomný zápach z hořících petlahví a plen. Služebně nejmladší člen jednotky Mára absolvoval v pátek před zásahem kurz NDT-16, takže to, co znal jen z fotek, nebo videí, zažil „z  první ruky“.

Místo zásahu bylo rozděleno na 5 úseků, naše jednotka byla první den přidělena na úsek 2, což byla cca 8-9 metrů vysoká hromada balíků plastů. Z našeho úseku byly nataženy 4 C proudy, hasilo se vodou i pěnou. Naši byli přiděleni ke střídání na proudech, k plnění úkolu vyrazili vybaveni kompletním zásahovým oděvem spolu s dýchacím přístrojem a tlakovou lahví („plná polní“ váží 25 kg). S dýchákem alespoň nebyl cítit intenzivní zápach z pálících se plastů. Žár byl takový, že se hasiči museli schovávat za balíky. Úkolem bylo zaplnit pěnidlem proluku mezi hořící a dosud plně nezasaženou hromadou, aby se zamezilo rozšíření požáru. Pěna drží lépe než voda. Během první noci bylo spotřebováno 10 tun pěnidla. V místě zásahu byla viditelnost perfektní. Tom konstatoval, že práci ztěžovalo nebezpečí pádu buď mezi balíky, nebo z hromady dolů (to se bohužel také opakovaně zasahujícím hasičům dělo, ale naštěstí se to obešlo bez zranění). Žár byl tak silný, že střídání na proudech probíhalo ani ne po 10 minutách. Pracovalo se non-stop, když došla tlaková lahev, šli se zchladit, napít, odpočinout si a hned zase do práce. Cisterny neustále navážely další a další kubíky vody, oheň ale neztrácel na intenzitě, jako by na něj pěna a voda ani neměly vliv. Velitelé úseku na pokyn velitele zásahu dohlíželi na střídání. Koordinace skvěle fungovala, radioprovoz byl jasný, srozumitelný. Na místě byly sanity, ve vysílačkách bylo slyšet, že čas od času potřeboval někdo ošetřit – v důsledku přehřátí, popálení párou z vlastního potu, naši měli štěstí, nic se jim nestalo. Během zásahu se ozvaly i dvě exploze propanbutanových lahví z požářiště, byla to obrovská rána, nikdo naštěstí nebyl zraněn. V noci byla přivolána pancéřovaná vozidla Titan a Taurus s výkonem 21tis litrů, jejichž přední lafeta má opravdu úctyhodný dosah (přes celou hromadu). Úkol se podařilo pro tuto noc splnit – druhá hromada nechytla.